Zpráva z konference Pozdrav dítěti 3. – 4. prosince

Když usedám ke klávesnici, abych sepsala dojmy z uplynulé konference, mám obavu, že taková akce bohatá na témata ze všech koutů světa se snad ani nedá propojit do souvislého textu.

Beru na všechny ty dojmy a informace virtuální mikroskop a podívám se na ně zblízka. Vidím fascinující sondy do světů HoStu, fungování rodin a sociálních služeb v zemích, které jsem nikdy ani nenavštívila, sdílení dobré praxe z domácí půdy i ze zámoří, pohledy do různých multikulturních týmů, vhledy specialistů na násilí v rodině, střídavou péči, práci ve vyloučených lokalitách nebo primární prevenci v České republice, Anglii, Japonsku, na Maltě, v Rumunsku či v Austrálii. Každý prezentující a každé téma by si zasloužilo samostatnou konferenci. Takže ne, mikroskopem to nepůjde.

V mysli se nad celou konferenci povznesu těsně pod strop Emauzského opatství, pod jeho nádhernou vysokou klenbu a podívám se na celou akci odtamtud. A hned se přede mnou začne utvářet celistvější obraz.

Kromě hřejivého pocitu spolupatřičnosti a hrdosti, že jsem součástí organizace, která sdružuje lidi po celém světě, jimž záleží na tom, aby svou práci dělali dobře (a navíc je to očividně baví), pozoruji, kolik společných témat vlastně během dvou dnů vyvstalo.

Na celém světě, zdá se, čelíme s rodinami stejným problémům, u nichž je největší poptávka po podpoře: izolaci pečujících, nedostatku bydlení, nedostatečné kapacitě rodičů, chudobě a násilí. Ke každému může docházet z různých důvodů, které souvisí se specifiky dané země. Nicméně to, že i na druhé straně zeměkoule řeší kolegové s klienty bytovou otázku, mi dodává jakýsi druh úlevy. Ještě bych si kvůli dětem, které se do těchto nepříznivých situací rodí, přála, abychom mohli přispět k vědomějšímu plánování jejich příchodu, aby jim nemusely být vystaveny od samého začátku.

Do centra zájmu se stále víc dostává dítě, ale také intenzivní práce s rodiči. Jak trefně poznamenala naše maltská kolegyně Remenda Grech, diskuze o aktuálních problémech by měla být zaměřena na podporu dětí, ne na nedostatky systému sociálních služeb. A ostatní příspěvky toto její přání naplnily nadmíru. Avšak i když si dobře uvědomujeme, že dítě je v této debatě nejdůležitější a nejvíce zranitelné, zaznívají i hlasy o důležitosti specifické podpory rodičů. Podpory s respektem, podpory, která bere jako směrodatné jejich vlastní potřeby, ale která je nezbavuje zodpovědnosti a dodává jim důvěru v jejich vlastní schopnosti.

Protože kromě jiného sdílíme teorii o mezigeneračním předávání traumat v rodině, je zásadní podporovat hlubší vztahy mezi jejími členy a tím přispět k „prolomení kletby“. Vztah je klíčové slovo, říká Yukie Yamada z japonského HoStu a já si dělám poznámku – ano, univerzální celosvětový princip a všichni už to vědí, super! – a kreslím ke své poznámce úsměv.

Různorodost způsobů podpory kvalitních vztahů ukazuje, jak tvořiví jsou pracovníci HoStu a jak důkladně znají své prostředí. V Anglii mají například povinnost ve škole znát nejen všechna jména dětí, ale i jejich rodiny, které potom mnohem raději spolupracují. Sociální pracovníci tak mohou díky dobré znalosti rodin dělat prevenci a nejen řešit nenadálé krizové situace. V Rumunsku je zásadní dostat děti alespoň k základnímu vzdělávání a rodině pomoci tím, že děti nezůstanou doma. Japonské maminky se v 70 % případů předtím, než mají vlastního potomka, nesetkají s péčí o novorozence. Proto se zde podpora zaměřuje na zvládání naplňování jeho základních potřeb a odbourání stresu ze selhání a izolace. V Česku se mimo jiné snažíme podporovat vztahy rodič-dítě pomocí metody Rodina hrou, protože víme, že hra je pro zdravý rozvoj vztahu ke světu nenahraditelná, i když na stole leží upomínky za nezaplacenou elektřinu.

Připomenutí, že je nezbytné zaměřovat se na to, co funguje, že je zde neustálá potřeba vzdělávání rodičů i pracovníků a potřeba sdílení vlastní praxe v rámci menších, multidisciplinárních týmů, jsou dalšími propojujícími tématy, které v příspěvcích řečníků i v neformálních debatách u kávy zaznívaly.

I když jsem zpočátku pochybovala, jakou optikou se podívat na celé toto setkání a jaký pozdrav jsme onomu imaginárnímu dítěti z názvu konference věnovali, po této krátké analýze z nadhledu zjišťuji, že to byl pozdrav plný zájmu, respektu a tvořivého přemýšlení o tom, jak pro něj udělat dětství základem, na kterém bude moct dál stavět.

Petra Detersová

HoSt Home-Start ČR

Konference se uskutečnila v rámci projektu „Vývoj metody “RODINA HROU” pro práci s dětmi v ohrožených rodinách“ financovaného THE VELUX FOUNDATIONS.
Projekt realizují CEKAS a HoSt Home-Start Česká republika.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.